Prach jsi a v prach se obrátíš aneb
„Co jste Vy byli jsme i my, co jsme my budete i Vy.“

Úvod seriálu o jarní očistě

Popelec. Malé zamyšlení k začátku půstu.

Jarní očista, detoxikace – v každém časopise najdete milion návodů na to, jak být čistší, zdravější, krásnější a téměř nesmrtelní. My začneme očistu jinak. Proč se vůbec drží půst? O co vůbec těm často předkládaným moudrým předkům šlo? O harmonii s přírodou a s jejím rytmem? Určitě taky… Tím že měli blíž k přírodě, měli také blíž k otázkám zrození a smrti. Měli blíž k Posvátnu, k počátku, ke konci a snad i k vlastní duši. I to sebelépe očištěné tělo je křehké a smrt tělo obrátí v popel a prach. Nebylo by lépe se ohlédnout a při půstu zjistit bez čeho všeho se objedu JÁ jako celek? Jako tělo i duše? Jasně, že vydržím bez čokolády a kávy… něco si upřu, abych z toho měla/měl prospěch. Vydržím však také očišťovat duši? Prohlížet si stopy, které za sebou v životě zanechávám? Rozjímat nad nimi a hledat cestu, jak vykročit lépe, jinak?

Půst a očistu tedy můžeme zahájit tichem, samotou, přebýváním se Stvořitelem a pravdivým pohledem do svého srdce. Pro čisté, pravdivé srdce pak stojí zato vytvářet i čistý tělesný příbytek :-)